There will never be 100!

Po dlouhé, dlooouhé době opět tady s vámi. Chybí mi to. A aby to tady dostalo zase nějaký řád, budu muset ubrat na některé z mých aktivit, kterých za poslední měsíce přibylo, anebo se budu muset rozkrájet :) Ne, nebudu a nechci si stěžovat, jak moc málo času mám. Vždyť jenom já jsem pánem svého času a o svých prioritách si také rozhoduji sama. Jen se musím naučit smířit s pocitem, že ne všechny věci teď budou na obvyklých 100%, nebudou ani na 90%, ale musí mi u nich stačit pomyslná fajfka jakože "done".  Těžko se něco takového překonává, pokud jste chorobný perfekcionista, ale snažím se. Například odjíždím na víkend na hory a daří se mi "nehroutit" se nad tím, že se nám po ložnici povalují chuchvalce prachu a v dolní koupelně je asi 14 dní nevyleštěné zrcadlo a tři druhy zubní pasty na něm. Tohle bylo ještě před pár měsíci nemyslitelné. Raději jsem si o hodinu o dvě dřív přivstala, vysála, vytřela a poklidila celý dům a odjížděla s pocitem dokonale čisté domácnosti. Proč tady o tom všem píšu? Třeba proto, že mám radost sama ze sebe, jak se mi podařilo poupravit si priority a zůstat stále šťastným člověkem i s vědomím toho, že všechno není dotaženo na těch 100%. 

Píšu tady o tom také proto, že i blog jsem tak trochu odsunula na druhou kolej. Z důvodu času, ale i jisté nechuti... Chyběl mi nějaký impuls nebo něco, co mi zas nakopne tvořit dál. Většinou jsem každý víkend věnovala focení a psaní. Teď jsem se kolikrát  přistihla u toho, že jsem raději zdrhala cvičit, nebo odjížděla na rodinný výlet apod. Ale tento víkend se mi zastesklo. Při stylingu a focení (přiznám se, že některé fotky mám ještě z předvánočního času, kdy měl také spatřit světlo světa tento článek) mě po dlouhé době zavalila ona vlna euforie (jupí) a nových nápadů. Nechci si to zakřiknout, ale mám pocit, že je to zpět :)

Z artylist.cz mě oslovili již v listopadu loňského roku a mě tato spolupráce hodně nadchla, protože je to zas něco nového a hlavně jiného. Kdo mě sleduje na instagramu, možná postřehl, že jsem jim již několik fotografií věnovala. Nu a na článek jste si holt trochu počkali no :)

Moc se mi líbí to jejich: THERE WILL NEVER BE 100. Na tom je totiž založený celý jejich koncept. V artylist.cz se vám totiž zaručí, že zakoupený artprint bude mít maximálně dalších 99 lidí na světě.  Každý jejich artprint je číslován a embosován, což je další zárukou jejich myšlenky THERE WILL NEVER BE 100.

Jiní jsou také  v tom, že jim není jedno, na co artprint tisknou. Využívají dvou technik tisku - tzv. Fine Art tisku a uměleckého sítotisku, který pro ně zhotovuje tiskárna, která dodává své tisky do prestižních galerií. Artprinty nechávají tisknout na 100% přírodní papír a neposílají v tubusech, jak jsme všichni zvyklí, ale buďto ve vybraném rámu či v přepravním klipu. Samé krásná pozitiva, že?


Při výběru jsem dostala volnou ruku, což je vždycky fajn. Sami si zhodnotíte, co se k vám asi tak nejvíce hodí. Mně bylo hned jasné, že budu vybírat z jejich "zenové" kolekce", protože ta je mi asi nejbližší. Její autorkou je mladá malířka, ilustrátorka a grafička Daniela Renčová. Nicméně na své si zde přijdou i vyznavači abstrakce, typografie či fotografie.


No a nakonec se můžete podívat na fotografie a posoudit, jak k nám zenová kolekce zapadla. Mě by třeba zajímalo, podle čeho vybíráte vy nějaký plakát/obraz do vaší domácnosti. Musí s vámi mít něco společného? Mít nějakou pro vás vypovídající hodnotu? Nebo vám stačí, že vás na první pohled upoutal? Přiznám se, že já to mám tak půl na půl. Klidně za každým z mých plakátů zarámovaných a pověšených může být nějaký hlubší význam, anebo mě prostě "jen" zaujal motiv na něm.


Nebudu se tady upisovat k něčemu, co vím, že nemohu dodržet. Ale vynasnažím se sem vrátit s nějakou periodicitou, která nebude odpovídat střídání ročních období :) Ráda bych se tu s vámi opět střetávala týden co týden a já se proto vynasnažím udělat maximum.


Přeji vám hezký začátek nového týdne.
Katka



Dvojice artprintů Power Of Motion a ENSO se skvěle doplňuje...



Zen art print z kolekce Simply Moments s názvem Simplicity dokonale zapadl do naší jídelny

Změny / Changes

Jednou mi ta má potřeba, po tom neustále něco měnit, snad zničí. Ležím na pohovce celá rozlámaná s počínající virózou a říkám si, zda mi to pachtění se za hezčím domovem stojí. Maruška je na noc u mých rodičů a já místo toho, abych zrelaxovala, vypnula, nic nedělala, se rozhodnu vybílit chodbu s jídelnou a obývákem. Tohle určitě zbytečné nebylo. Ty zdi to opravdu potřebovaly. Bydlíme tu něco přes 3 roky a zdi vypadaly jak po 10 letech velmi aktivního obývání zhruba deseti člennou rodinou. Ale bylo nutné se do toho pouštět v době, kdy vím, že nejsem v úplně dobré formě?

A bylo nutné překopat kvůli tomu ještě i půl obýváku? Jasně, že ne... Když já jsem tou změnou tak nadšená. Obrazové koláže mě přitahují, co si pamataji. A bylo otázkou času, kdy se rozhodnu pro další. Skoro bych řekla, že díky většině prosklenných stěn našeho obýváku a kuchyně se sem už žádná nevejde... Inu, poradila jsem si. Jediná změna, která nás tu ještě čeká, je výměna soklů za dřevěné, soklové lišty, protože ty stávající na některých místech doslova odpadaly :-(

Jen si musím slíbit, že při příštím volném dnu si trochu odpočinu. Ty hektické dny, kdy se snažím mít v pořádku zahradu, mít naklizeno doma a věnovat se mé rodině, mi dávají pěkně zabrat. Kolikrát si říkám, jestli ještě vůbec umím vypnout. Večer při usínání mi letí hlavou asi tisíce myšlenek, co je třeba ještě udělat, div si druhý den nesestavuji harmonogram všech prací následujících týdnů. Potřebuji se naučit užívat si volných dní. Jít třeba na dlouhou procházku se psem i s vědomím toho, že jsem za tu dobu mohla třeba umýt okna v horním patře, a přesto si to užít. Je potřeba občas slevit ze svých nároků a smířit se tím, že pár věcí zůstane na chvilku tak jak je.

Přeji Vám i sobě naučit se umění odpočívat.

Katka

Židle J104

Je krásná, elegantní a jakoby k nám odjakživa patřila. Tak takové byly první dojmy z nové židle. Nechápu, jak jsem o ni kdy mohla pochybovat a vybírat z desítek jiných možností. A navzdory mým obavám je opravdu pohodlná. Takže i to kafe a kniha na ni může proběhnout bez toho, aniž bych si z nepohodlnosti poposedávala.

Zjistila jsem, že se hodí i ke stolu do pracovny, takže možná bude chvilku putovat, než si ujasním, kde zůstane natrvalo. Do čtecího koutu by se mi líbila i židle J110, takže bůhví, jak to všechno ještě dopadne.

Teď už mi ve čtecím koutu schází akorát pořádné světlo, protože tato jednoduchá LED lampička toho moc nenasvítí. Pár tipů už mám, ale jak se znám, tak to bude zase dlouhodobý proces rozhodování.

Přeji Vám krásné dny a příště, doufám, nafotím už konečně tu pracovnu.
Katka