There will never be 100!

Po dlouhé, dlooouhé době opět tady s vámi. Chybí mi to. A aby to tady dostalo zase nějaký řád, budu muset ubrat na některé z mých aktivit, kterých za poslední měsíce přibylo, anebo se budu muset rozkrájet :) Ne, nebudu a nechci si stěžovat, jak moc málo času mám. Vždyť jenom já jsem pánem svého času a o svých prioritách si také rozhoduji sama. Jen se musím naučit smířit s pocitem, že ne všechny věci teď budou na obvyklých 100%, nebudou ani na 90%, ale musí mi u nich stačit pomyslná fajfka jakože "done".  Těžko se něco takového překonává, pokud jste chorobný perfekcionista, ale snažím se. Například odjíždím na víkend na hory a daří se mi "nehroutit" se nad tím, že se nám po ložnici povalují chuchvalce prachu a v dolní koupelně je asi 14 dní nevyleštěné zrcadlo a tři druhy zubní pasty na něm. Tohle bylo ještě před pár měsíci nemyslitelné. Raději jsem si o hodinu o dvě dřív přivstala, vysála, vytřela a poklidila celý dům a odjížděla s pocitem dokonale čisté domácnosti. Proč tady o tom všem píšu? Třeba proto, že mám radost sama ze sebe, jak se mi podařilo poupravit si priority a zůstat stále šťastným člověkem i s vědomím toho, že všechno není dotaženo na těch 100%. 

Píšu tady o tom také proto, že i blog jsem tak trochu odsunula na druhou kolej. Z důvodu času, ale i jisté nechuti... Chyběl mi nějaký impuls nebo něco, co mi zas nakopne tvořit dál. Většinou jsem každý víkend věnovala focení a psaní. Teď jsem se kolikrát  přistihla u toho, že jsem raději zdrhala cvičit, nebo odjížděla na rodinný výlet apod. Ale tento víkend se mi zastesklo. Při stylingu a focení (přiznám se, že některé fotky mám ještě z předvánočního času, kdy měl také spatřit světlo světa tento článek) mě po dlouhé době zavalila ona vlna euforie (jupí) a nových nápadů. Nechci si to zakřiknout, ale mám pocit, že je to zpět :)

Z artylist.cz mě oslovili již v listopadu loňského roku a mě tato spolupráce hodně nadchla, protože je to zas něco nového a hlavně jiného. Kdo mě sleduje na instagramu, možná postřehl, že jsem jim již několik fotografií věnovala. Nu a na článek jste si holt trochu počkali no :)

Moc se mi líbí to jejich: THERE WILL NEVER BE 100. Na tom je totiž založený celý jejich koncept. V artylist.cz se vám totiž zaručí, že zakoupený artprint bude mít maximálně dalších 99 lidí na světě.  Každý jejich artprint je číslován a embosován, což je další zárukou jejich myšlenky THERE WILL NEVER BE 100.

Jiní jsou také  v tom, že jim není jedno, na co artprint tisknou. Využívají dvou technik tisku - tzv. Fine Art tisku a uměleckého sítotisku, který pro ně zhotovuje tiskárna, která dodává své tisky do prestižních galerií. Artprinty nechávají tisknout na 100% přírodní papír a neposílají v tubusech, jak jsme všichni zvyklí, ale buďto ve vybraném rámu či v přepravním klipu. Samé krásná pozitiva, že?


Při výběru jsem dostala volnou ruku, což je vždycky fajn. Sami si zhodnotíte, co se k vám asi tak nejvíce hodí. Mně bylo hned jasné, že budu vybírat z jejich "zenové" kolekce", protože ta je mi asi nejbližší. Její autorkou je mladá malířka, ilustrátorka a grafička Daniela Renčová. Nicméně na své si zde přijdou i vyznavači abstrakce, typografie či fotografie.


No a nakonec se můžete podívat na fotografie a posoudit, jak k nám zenová kolekce zapadla. Mě by třeba zajímalo, podle čeho vybíráte vy nějaký plakát/obraz do vaší domácnosti. Musí s vámi mít něco společného? Mít nějakou pro vás vypovídající hodnotu? Nebo vám stačí, že vás na první pohled upoutal? Přiznám se, že já to mám tak půl na půl. Klidně za každým z mých plakátů zarámovaných a pověšených může být nějaký hlubší význam, anebo mě prostě "jen" zaujal motiv na něm.


Nebudu se tady upisovat k něčemu, co vím, že nemohu dodržet. Ale vynasnažím se sem vrátit s nějakou periodicitou, která nebude odpovídat střídání ročních období :) Ráda bych se tu s vámi opět střetávala týden co týden a já se proto vynasnažím udělat maximum.


Přeji vám hezký začátek nového týdne.
Katka



Dvojice artprintů Power Of Motion a ENSO se skvěle doplňuje...



Zen art print z kolekce Simply Moments s názvem Simplicity dokonale zapadl do naší jídelny

Nib vases

Nib v překladu zobák nebo špička. To je taky první slovo, které vás určitě napadne při pohledu na nové vázy od DBKD, které můžete zakoupit počínaje dneškem na LALA Design. 

Když jsem je zahlédla pár týdnů zpět na instagramovém účtu DBKD (poprvé představeny na veletrhu FORMEX), věděla jsem (i přes všechno to množství váz, které mám už doma), že minimálně jednu chci mít také doma. Tvarem jsou hodně neobvyklé, ale přesto si zachovávají svůj minimalistický vzhled. A to už jsem tu kdysi také někde psala. Hledám minimalistické věci, které jsou na první pohled neobyčejné a nápadité. Nu tak jo, přiznám se. Nenechala jsem si jednu, ale rovnou dvě v různých velikostech a barvách. 

Objevuji krásu pro náš interiér možná tak trochu netypické barvy (o to větší mám pocit, že ji to u nás "sluší" a že by neškodilo ji sem tam propašovat) - hnědočervená nebo-li odstín Maroon. Takže bylo více než jasné, že váza Nib v odstínu Maroon už zpět nepoputuje a navíc ji doplnila ještě o něco větší váza Nib v šedobéžovém odstínu Mole. Krásné jsou i v bílém provedení a na LALA Design je sežete rovnou ve třech velikostech - S (10 cm), M (15 cm) a L (20 cm). Jestli přemýšlíte o nějakém stylovém, vánočním dárku, tak možná toto je tip pro vás. Já prozradím, že si ještě jednu nechávám pro Ježíška, protože Nib váza učarovala i mé sestře :)

S kolekcí Nib se na LALA Design dostaly ještě další nové odstíny populárních květináčů Cloudy. Třeba květináč Cloudy v mém oblíbeném Maroon odstínu, nebo ten samý v odstínu Grey matt. Posuďte sami, jak jim to společně sluší.

Myslím, že dost bylo povídání ( i když je DBKD mou srdeční záležitostí...). Pojďte se společně se mnou podívat k nám na tu švédskou, keramickou nádheru.

Mějte hezký listopad a já se zas v týdnu ozvu. Jako každý rok v období před Vánocemi toho mám hodně na srdci.

Katka

Ložnice znovu v bílé / Back to the white

Bílá, šedivá, hodně šedivá, bílá... Nebojte, nepopisuji zde vzorník RAL, který jsem teď studovala v Obi. Popisuji zeď v ložnici, jejíž barva se od nastěhování střídá asi jako roční období. Ovšem teď jsem si sama sobě musela odpřísáhnout, že je to naposled. Nechci se jednou v noci s hrůzou probudit s omítkou vedle sebe, protože zeď už neunesla letitý nános :) Nebo jinak - existuje něco jako vzorec, který po dosazení všech potřebných proměnných, stanoví, kolikrát ještě mohu zeď přemalovat? :D

Nevím, jaký z toho máte pocit vy, protože z fotografií to může působit jinak. Ale já, i když jsem s tmavě šedivou zdí byla spokojená, mám pocit, že tohle byl krok správným směrem. Ubrala jsem také obrazy, pořídila jsem 2 dubové rámy a do nich vložila tyhle úžasné, jednoduché ilustrace/plakáty od Paper Collective. Ložnici to celkově provzdušnilo, prosvětlilo, aniž by to ubralo na její útulnosti.

Jednou jsem se tu zmínila, že je mi moc příjemné povlečení z H&M. I tentokrát jsem objednala odtud. Ložní prádlo je ze seprané bavlny a spí se v něm opravdu jak v bavlnce. 

Vlastně zde plánuji ještě jednu změnu. Chystám se vyměnit bílé noční stolky. Vím, že se tu pár z vás na ně ptalo, takže kdybyste měli zájem, mohou být vaše. Na ceně se určitě domluvíme. Jedná se o dánskou výrobu Nichba Design, obchod sem ani běžně nezasílá.

Mějte krásnou středu,

Katka

Ohlédnutí

Byl to takový ten pocit, jako když zavedete malé dítě do hračkárny a řeknete mu: "Teď si vyber, co budeš chtít!" Myslím to, když Vám přijdou instrukce e-mailem, ve kterých stojí: Vyber si cokoliv z našeho e-shopu a zpracuj článek na téma... Měla jsem trochu strach, aby z toho všeho nevznikla nějaká nevkusná slátanina. Protože ta možnost výběru k tomu prostě láká. Chtěla jsem nějaké neokoukané, nadčasové kousky a kupodivu jsem měla z většiny vybráno asi během prvních deseti minut. Když jsem věci balila na cestu nazpět, tak to bylo zase skoro jak s tím malým dítětem, když mu vezmete hračky :-).

Pár těm kouskům jsem neodolala a zpět už neodešly :-) Třeba konfetový polštář od OYOY, ten už u nás doma zůstal. Vlastně ani v článku neuvidíte nic nového. Jen jsem chtěla udělat takové malé ohlédnutí a sdělit Vám, že to bylo i přes počáteční nejistotu skvělé!!!

Mějte se krásně,
Katka

Love Lovatt

Začalo to celkem nevinně. Tedy asi jako jako vše u nás doma. Posunete komodou a najednou víte, že to není ono a že to chce změnu. Ale o tom zase jindy. Tady ta láska k neživé věci začala svícnem. Konkrétně svícnem navrženým Cathérine Lovatt pro SERAX. Ještě ten den jsem poptala konvičku a další "nezbytnosti". Pár týdnů jsem si počkala a ve středu zvonila pošta.

Konvička je tedy trochu záludná. Musíme se více soustředit, abychom si při nalévání nespletli ucho s nálevkou, protože je téměř osově souměrná. A to může nejednoho zmást. Primárně bude sloužit muži, který pije čaj po litrech. To já raději kávu. Proto se také poohlížím po jiných možnostech její přípravy. Ale o tom také jindy. Čaj si také ráda dám, ale musí být ovocný, sypaný a pokud možno kvalitní. Zrovna dnes to byl višňový. A protože přes den není moc času na kávové či čajové dýchánky, tak se snažím z toho dělat tak trochu rituál, snažím se si to užít, co to jde. Ideální případ je s kouskem něčeho sladkého a samozřejmě to vše krásně naservírované. Včera jsem byla u nás ve vyhlášené cukrárně pro makronky, protože mi odtud chutnají jako jinde ne a taky proto, že jsou hodně "fotogenické". Škoda, makronky ten den neměli. Nevadí, dobře posloužily i mé oblíbené, napohled spálené sušenky a skořicový šnek, na těch si také ujíždím.

Přijde mi až líto, mít některé kousky nádobí schované ve skříňce v kuchyni. Uvažuji o poličce do kuchyně či jídelny. Nicméně stále řeším změnu jídelny a nejsem si zatím jistá co, jak a kde... Takže to nechám ještě pěkně uzrát. Přemýšlet o tom mohu třeba u rýpání v záhonech. Dnes jsem si koupila krásnou borovici kleč, takže jde na mě konečně TO jaro.

Vy se mějte hezky a příště třeba u velikonoční výzdoby...
Katka

Pracovna v novém

Nejdřív tu byly bílé zdi, pak šedivé a teď aktuálně opět bílé. Myšlenku na černou zeď musím zapudit. Ta se podle mě bude těžko přetírat :-). Pracovna se mění asi tak jako ostatní místnosti v celém domě. Mně to ani nevadí, protože ke spoustě věcí si musím dospět. A pokud si vše přetvářím sama, tak to nevadí ani mužovi ;-).

Stůl na dřevěných kozách na mě působí v malé místnosti trochu robustně, takže čím dál častěji přemýšlím o jeho výměně za nějaký více subtilní. Pokud bych šla levnější cestou, tak bych určitě zvolila klasiku z IKEA- podnoží LERBERG. Nicméně více a poměrně dlouho toužím po stolovém podnoží STANDARD od Michala Maláška (Master & Master). Tak uvidíme kdy a zda vůbec změna proběhne, protože letos těch plánů mám tolik... Z obývacího pokoje jsem si zapůjčila mou oblíbenou J104 a u stolu se mi líbí více než DSW. Takže židle se u nás doma přesouvají snad ještě více než figurky po šachovém poli.

Součástí pracovny je i postel pro hosty, kterou i přesto, že ji využíváme, bych ráda vyměnila za velkou knihovnu. Ideálně něco ve stylu skříněk BESTA a ještě ideálněji - mnou navržená knihovna zhotovená truhlářem na míru.

Už mě z těch mých všech plánů běhá hlava kolem. Na druhou stranu je to pro mě jakýsi způsob realizace, takže hurá za ně ;-) Teď jdu chvíli odpočívat, protože mi po dlouhé době skolila nemoc a já se s vypětím všech sil přemluvila jít nafotit pracovnu. Tak doufám, že se bude líbit.

Přeji Vám krásné dny, Katka